Petrova bouda, lidově Petrovka a dříve také německy Peterbaude se nachází ve středních Krkonoších v katastru obce Špindlerův Mlýn čp. 89, v nadmořské výšce 1288 m. n. m. Jen pár set metrů odtud probíhá státní hranice s Polskem a podél hranice vede jedna z nejznámějších hřebenových tras, červeně značená Cesta česko-polského přátelství. Petrova bouda Je společně s Labskou a Martinovou boudou nejvýše položeným obydlím ve špindlerově mlýně a má za sebou úžasnou historii s tisíci spokojenými hosty.
Ukázat polohu Petrovy boudy na mapě.
Petrova bouda patří k těm horským boudám, které nesmazatelně zapsaly do historie Krkonoš. První zpráva o vzniku zdejší boudy je z doby kolem roku 1790. Stála tu sice tehdy jen tzv. letní bouda, sloužící k přechodnému obývání v době letní pastvy, ale historické dokumenty udávají, že již v roce 1811 postavil Johann Pittermann novou celoročně obývanou boudu, jejíž název byl odvozen od jeho různě překrucovaného jména. Jejím obyvatelům Němci říkali ve svém drsném dialektu zkráceně Pittersleute někdy i Petersleute - tedy česky „Pittermanovi lidé". A tak postupem času se jméno nakonec ustálilo na dnešním názvu Petrova bouda. Pan Johann Pittermann neměl žádné děti a tak v roce 1844 prodal boudu svému synovci Johannu Zineckerovi za sumu 400 zlatých. Ale i potom se zakladatel zdržoval na této boudě dál a v roce 1849 v její blízkosti ve sněhové bouři nakonec i zahynul. Nový majitel velmi pozdvihl úroveň do té doby ne příliš valných služeb pro turisty a návštěvníky. Pod jeho vedením se bouda stala jedním z nejoblíbenějších cílů výletníků. Hlavní zásluhu na tom prý měla stále dobrá nálada majitele a velmi kvalitní a oblíbené víno, dovážené sem až z dalekých Uher. Vzrůstající počet turistů a zájem o přenocování ho donutil k přístavbě prvních hostinských pokojů, aby tak mohl nabídnout lepší ubytování, než spaní na seně nad stájí s dobytkem. V roce 1884 zdědil boudu jeho syn Vinzenz Zinecker. V té době již byla popularita boudy velká a ubytovací kapacita často nestačila pokrýt poptávku. A tak se v roce 1887 opět stavělo. U starého objektu vznikla nová dvouposchoďová budova hotelu s balkonem a terasou. Ale i to za čas nestačilo. V letech 1900 - 1901 zmizela stará budova a na jejím místě vznikla nová stavba s dalšími 44 hostinskými pokoji. Bouda zůstávala stále v majetku Zineckerovy rodiny. Po smrti Vinzenze v roce 1913 vedla boudu jeho žena Anna a po ní její čtyři synové. Ti boudu v letech 1925-29 znovu rozšířili a vybavili moderními technickými novinkami, vnitřním zařízením a oba objekty spojili hotelovou halou. 
Petrova bouda měla v této době 50 zaměstnanců a 64 pokojů pro hosty se stovkou lůžek. Elektrickým proudem byla zásobována z malé vodní elektrárny na Červeném potoce a vodu brala ze studny vzdálené jeden kilometr. V této podobě již bez podstatných změn přečkala Petrova bouda obě světové války. V období druhé světové války se zde zdržovaly občas i významní nacisté - jako například K.H.Frank, Hendrich, von Neurath a další. Bouda byla i v této době hojně navštěvovaná a pro potěšení hostů v ní hrála po celý rok vlastní cicerová kapela. Zemědělské produkty poskytovalo vlastní stádo 18 krav. Významným přínosem pro život na této boudě bylo zřízení c.k.telegrafního úřadu již v roce 1877 a od roku 1910 zde byla první veřejná telefonní stanice v horské boudě na české straně hor, která měla přímé spojení jak do Rakouska-Uherska, ta i do celého Německa. Byla zde rovněž 30.července 1901 zřízena pošta, která byla uzavřena 31.10.1947. V roce 1945 dostala bouda českého správce a poslední majitelé, bratři Zineckerové, byli 19.6.1945 odsunuti do Německa. Po celou dobu totalitního socialismu sloužila tato bouda k rekreaci odborářů.